neděle 4. února 2018

Hodně věcí se změnilo

Neustále plyne nezastavitelný čas.




I když plyne pořád dopředu, nemusí to být zrovna to, co bychom chtěli. Jsme v zajetí minulosti. Nedokážeme se posunout dál. Stojíme na jednom místě a vzpomínáme, přičemž čas neustále plyne. Nežijeme, jen přežíváme. Minuty, hodiny, dny, týdny plynou... Zdá se nám to, jakoby včera bylo září, ale dnes je najednou únor. Kalendářně to tak je, ale mysl má jiný názor. 

Zažíváme takové stavy, kdy se nám nic nechce. I ty nejbanálnější věci nám dělají velký problém a musíme vydat spoustu úsilní, abychom je zvládli splnit. 
Naše záliby? Kam zmizely? Jak to, že už najednou nemáme chuť dělat to, co nám dříve dělalo radost? Přes týden se musíme přemáhat, ale o víkendu nic neděláme. Jen ležíme v posteli, koukáme do zdi a naše mysl je plná domnělých představ, které nám mohou ublížit. 

Jsou chvíle, kdy se cítíme prázdně. Prázdnota se střídá s chvílemi bezmocnosti, protože nás ovládají naše myšlenky. Bohužel nebo bohudík myšlenka má ohromnou moc. 

Lidi, o kterých jsme si mysleli, že jsou ti nejbližší přátelé, se k nám otáčejí zády. Odsuzují nás za to, jak jsme jednali. Na druhou stranu, jiskru naděje vidíme v lidech, kteří jsou s námi, i když bychom to od nich nečekali. Ať jsme udělali sebemenší blbost, stojí při nás. Nechtějí nás vidět v takovém stavu a snaží se nám pomoct. Oni se snaží, ale my samotní nic neděláme pro to, aby nám bylo lépe. Necháváme břemeno tíže, aby nás stahovalo dolů. Možná procházíme slzavým údolím. Zažíváme noc, která se nám zdá nekonečná a dlouho tmavá. Zažíváme samotu, která plodí ještě více samoty. Anebo by se to dalo nazvat obdobím zoufání a doufání. Musíme sebrat zbytky sil a najít odvahu, abychom zase začali žít. Vnímat každodenní maličkosti, mít z nich radost a být vděční za každý den na tomto světě. Posunout se z toho nešťastného místa, už jsme tam byli dost dlouho. Vydat se na dlouhou cestu plnou překážek a prožívat přítomný okamžik. Získat co nejvíc z toho, co nám život naservíroval.
Po takovém období zjistíme, kolik věcí se vlastně změnilo. 

Co se všechno se změnilo? 

Slzy očišťují. 
Emoce mají plynout.
Duši se má naslouchat.

1 komentář:

  1. Moc hezky napsáno. Myslím, že tyhle situace zažil každý. Doufám, že už je lépe :)

    OdpovědětVymazat

Děkuju za každý Váš komentář. Dělají mi neskutečnou radost. :)

Blogger Template by DanyČuks